R e j n o č í   n e m o c i

      Při chovu ryb v nádrži, úplně stejně jako v přírodě čas od času některá z ryb onemocní. Zatímco příroda si umí se vším velmi dobře poradit sama, v chovné nádrži už to tak úplně neplatí a někdy je zapotřebí zásahu chovatele. 

    Paraziti - nejčastěji Kapřivec

    Typickým příkladem je mechanické odstranění parazita, kterého by v přírodě nebylo zapotřebí, ale v ideálních podmínkách nádrže bez přirozených predátorů parazitů by však velmi rychle došlo k jejich přemnožení a následnému zahubení hostitele, v tomto případě rejnoka.

   Odřeniny - bakteriologická infekce

    Stejně tak rejnočí odřeniny od písku, ke kterým by v přírodě pravděpodobně ani nedošlo, v nádržích vznikají zřejmě z důvodů krátkodobých oslabení imunitního systému chovaných jedinců a následné  bakteriologické infekci. V takovém případě by mělo zcela postačit vodu v nádrži "přisolit"v poměru cca 1 polévková lžíce/100l vody a do zhojení nechat trvale zapnutou UV lampu. Sůl zafunguje jako nejjednodušší dezinfekce a UV lampa zničí většinu škodlivých bakterií. V mém případě trvala tato léčba asi 5-6 dní.

   Kulovitá plíseň na ocasu

   Zcela jiným příkladem je pak ocasní plíseň mladých rejnoků. Ač vlastní plíseň vypadá velmi hrozivě a budí dojem vážného kožního onemocnění, nejedná se o nic vážného. V praxi se jedná o zcela periodický jev, kdy zhruba dvakrát ročně dojde v důsledku celkového růstu rejnoka k samovolnému uvolnění jeho jedového trnu. Ranku po vypadlém trnu rejnok "obalí" ochrannou tkání, která brání infekci. Ta vypadá jako šedá plísňová kulička, která se den ode dne zvětšuje, ale zhruba po 15-20 dnech sama odpadne a na jejím místě se objeví nový malý trn, který během několika následujících týdnů doroste rozměrů vetších původního jedového trnu.Lapidárně rečeno plní vlastně funkci jakési přírodní náplasti :-)

    Zánět claspers

   Zpravidla nejkomplikovanější nemoci bývají ty, u nichž se nedaří zjistit, co je způsobuje. Do této kategorie bych zařadil zduření samčích svinutých pohlavních žláz "claspers". Onemocnění se projevilo zvětšením jedné claspers o cca 50% oproti druhé. Další den se uvnitř svinutého orgánu objevila otevřená rána. Ta byla velkým lákadlem pro kolem proplouvající diskusy. Diskusáci ránu okusovali a tím ji zvětšovali a znemožňovali hojení. 

    V takovém případě je samozřejmě nejvhodnější nemocného jedince umístit do samostatné nádrže. V našich podmínkách je však velmi nepravděpodobné, že by někdo disponoval tak velkou záložní nádrží,  navíc "zaběhnutou" pro rejnoky. Mnohem schůdnější alternativa je umístit dočasně terčovce do jiné nádrže - mají podstatně menší nároky. Situaci jsem nakonec vyřešil tím nejsnadnějším způsobem - nádrž jsem dočasně přepažil krycím sklem a vytvořil tak samostatnou větší část pro rejnoky a menší pro terčovce.

    Vlastní léčení se sestávalo z přisolení vody v poměru cca 1 polévková lžíce/100l a z vlastního léčení rány. Jako nejsnažší způsob léčby jsem zvolil genciánovou violeť. Standardní postup by bylo rejnoka odchytit do síťky a nad hladinou mu ránu genciánou potřít, v praxi se však tento postup ukázal jako nerealizovatelný. Rejnok se nechtěl nechat chytit, natož pak pobývat nad hladinou. Tímto způsobem by si spíše přivodil zranění daleko horší. Alternativou tedy bylo injekční stříkačkou vstříknout z bezprostřední blízkosti nepatrné množství genciány přímo do rány. Voda sice většinu dezinfekze odplaví, ale část přece jen zůstane na ráně. Tento postup je nutné aplikovat alespoň jedenkrát denně. V případě, že se po několika dnech ukáže tento způsob léčby jako neúčinný, je nutné aplikovat antibiotika - tetraciklin.